Pobyt ve tmě

Můj první týden ve tmě.

Bez pravidelných návštěv průvodce, první 4 dny jsem si vyzkoušel úplně sám, celkem jsem měl za týden tři návštěvy. Bylo to pocitově dost jiné oproti návštěvě 3x denně, ale určitě to nebylo mínus, cítil jsem, že můžu nerušeně jít hluboko do svých procesů a témat. 

 

První den jsem cítil hlavně bolest hlavy a silnou únavu, organismus vycítil že si může konečně odpočinout a nic nedělat, tak jsem to přijal.

 

Druhý den začaly přicházet první vize, potlačené vzpomínky, které bylo potřeba znovu otevřít a doprožít. Bylo toho spousty, věci co jsem ani netušil, že se mnou ještě něco dělají, ovlivňují mě, ale jakoby psyché sama od sebe rozpoznala, že teď je konečně prostor se s nimi zase potkat. 

Třetí den jsem si prošel všechny své vztahy, byl to krásný několikahodinový proces, ve kterém jsem si lépe zvědomil, čím mě kdo obohatil, co jsem zatím neodpustil, co jsem i sobě zatím neodpustil a měl jsem konečně čas na to pravé a hluboké odpuštění, hlavně sám sobě.

Konečně se mi spojily některé skryté dynamiky mých minulých vztahů, kolik to sice bylo už let zpátky, ale přeci jen, ve tmě bylo jasné, že mě to stále ovlivňuje.

 

Tma, v ní je jakoby vše pomalejší, něco se vynoří, a můžu to něco daleko hlouběji prožít, zanalyzovat, dostat ze sebe. Hezky mi fungovalo zapojení těla, zpěvu a hudby.

Chvíli jsem nechal jen spontánně vynořovat co je potřeba, šel jsem do hloubi mysli a pocitů a pak abych mohl odloupnout další vrstvu, udělal jsem si pár bioenergetických cvičení, zazpíval jsem si, zabubnoval a až potom jsem cítil, že můžu jít zase o kousek dál.

 

Tma sama o sobě nic moc nepřinese, doporučuji do ní jít s určitým zásobníkem technik práce se sebou, je to prostor, příležitost, naladění, ale co dál s tím už je stejně na tobě.

 

Tma je moc přínosná na hluboké prožití těla, různých poloh, je čas jít na půl hodiny do jedné asány, pak do další a jen střídat jemné polohy několik hodin. 

V běžném dni se do cvičení snažím dostat co nejvíc, za hodinu protáhnout a posílit celé tělo, ve tmě však můžeš hodinu zažívat co ti přinese pár jemných změn poloh.

 

Tma je příležitost naladit se na své potřeby. Nikdo jiný nestrukturuje kdy jíst, kdy se stresovat, kdy něco dělat. Můžeš jen vnímat své potřeby a rozhodovat se kterou z nich následovat. Čas ztrácí význam, oběd, večeře, svačina, všechno to začne postrádat význam a můžeš prostě jen jíst dle své vnitřní potřeby.

 

Etika, morálka, ideály, hodnoty - to vše se ve tmě také jakoby vytrácí a jsi v ní jen ty, sám o sobě, tedy můžeš být, je to na tobě, nebo si můžeš všechen ten stres dotáhnout sebou do tmy a zůstat s ním. Nikdo ani ty sám sebe nevidíš a postupně cítíš víc a víc ten rozdíl tmy oproti tomu jen nic nevidět. Je to obrovský rozdíl, tma je magický prostor, prostor, kde myšlenky a pocity nabírají na velikosti a stávají se takřka vším, můžeš hluboce cítit, jak prožitek celého vesmíru je jen o tvém vnitřním nastavení. 

 

Tma může být takovým servisem tvé psyché, můžeš se podívat na celý tvůj vnitřní systém a postupně si jej poupravit do žádaného nastavení. Ve tmě můžeš daleko více cítit, jak moc tvůj život souvisí s tvým vnitřním světem.

 

Žiješ tak, jak si nastavený. Máš takové vztahy, jaké je tvé vnitřní nastavení, dokud svaluješ vinu za to jak se máš na partnera, zůstáváš pořád ve stejné smyčce. Když převezmeš zodpovědnost za to, jaké vztahy máš, tak můžeš něco naprosto změnit.

Aspoň to jsem si objevil ve tmě, teda, já už jsem to sice věděl předtím, ale je rozdíl něco vědět, načíst si a opravdu si to přenastavit, odpustit si a převzít zodpovědnost.

 

Sny ve tmě jsou daleko intenzivnější, pamatoval jsem si jich více, ze skoro každé noci asi 4 a je na ně pak spousta času. Jeden mi velmi utkvěl v paměti:

 

Byli jsme na scifi kosmické lodi. vedoucí měl nápad, prezentoval jej s velkým nadšením. Byl to nápad jak přežít dlouhou cestu kosmem. Vyndal z nějakého velkého stroje spoustu lidských mrtvol, už mírně nahnilých, na pokraji možnosti je pozřít. 

Tyto mrtvoly dal zamrazit do obří kostky. 

Z této obří kostky bylo postupně odsekáváno a posádka mohla po čas cesty konzumovat zmrzlé maso z lidských mrtvol. Pořád nějakým záhadným způsobem ubývalo ale i přibývalo, byla to skoro nekonečná zásoba masa pro posádku.

Občas maso rozmrzlo a přeformovalo se a posádka tuhle stále větší nechutnost pořád a pořád konzumovala, ale pořád zbývalo hodně ke snězení.

 

Z celé kostky ledu po čase začalo zářit zvláštní světlo.

 

Vedení lodi šlo do jiné místnosti a bavili se o této skutečnosti.

 

Jeden z nich přišel s myšlenkou, že je to způsobeno tisícerým zmražováním a rozmražováním a že se z tohoto objektu postupně stává nový druh slunce.

 

Sen mi připomínal moje myšlenky a procesy které jsem si do tmy donesl. Taky už byly svým způsobem staré a mrtvé, přeci jen mi ale pomohly celou tu dobu nějak přežít a ačkoliv jsem pořád nějakou myšlenku “konzumoval”, pořád jich až tolik neubývalo a spíš než že by bylo možné je všechny nějak pozřít aby už nebyly, je potřeba tu masu myšlenek nějak nechat zformovat do nové úrovně, do předmětu, který je jednotou a sám o sobě září - slunce.

 

Třeba to nějak dává smysl, třeba ne.

 

Každopádně v sobotu a neděli už mě mé myšlenky dosti unavovaly, pořád jen a jen přicházely ty staré nějak smíchané s těmi novými, chtěl jsem si víc ještě té tmy, volnosti, svobody užít, ale vlastně mě má samotná mysl pořád zaměstnávala.

 

Těch chvil a hodin úplné prázdnoty však přišlo mnoho a jsem za ně velmi vděčný. Jsou to ponoření do nicoty, či do čisté existence, kde už není třeba nic popisovat, čeho se bát, co řešit, je to extáze spojená se smrtí, je to prázdnota propojená s naplněním, je to beznaděj spojená s čistým odevzdáním. 

 

Je to stav, který lze definovat pouze pomocí paradoxů, možná je pro náš život úplně na nic a možná je tím nejpřínosnějším co lze vůbec zažít, čím víc se o tomto stavu snažíme dozvědět, tím víc se ztrácí. 

Je dosažení tohoto stavu účelem pobytu ve tmě?

Může být, ale účelem může být cokoliv jiného, ve tmě můžeš dosáhnout jakéhokoliv stavu, nelze limitovat co zde lze zažít.

Nemyslím samozřejmě na té praktické, hmatatelné rovině, ale na pocitové rovině. 

 

Můžeš si zde odžít jakýkoliv pocit, jaký potřebuješ.

 

Měl jsem hodně vizí či halucinací?

Občas se něco vynořilo, ale přišlo mi, že není až tak podstatné zda vidím barvičky, lidi, obrazy. Dříve by možná bylo. 

Teď pro mě byl daleko důležitější pocit ve svém nitru a těle, který lze ve tmě prožít, co u toho lze vidět už je jen takový doprovodný program.

 

Výstup ze tmy byl naprosto magický.

 

Všechno se vlnilo, bylo na začátku daleko méně reálné než moje představy, první dva dny venku byly takové snové, lehké, trošku jsem se vznášel. 

 

Už je to pár týdnů co jsem venku.

 

Co vím, že i když to byl týdenní proces, stejně je teď na mě, zda se vrátím ke starým vzorcům, nebo budu aktivně měnit svůj život a hlavně své naladění. 

Zatím to vypadá, že se to daří a tma pomohla přínést do života určitou lehkost a příchod nového.

 Připadám si, že jsem ze sebe smyl spoustu starých nánosů. 

Krása.

Pořád ale vím, že je moje zodpovědnost, co na sebe nanesu nyní, klidně to může být i to samé v blědě modrém, jen ten nános trochu jinak pojmenuji.

 

Pamatujte na to u všech seberozvojových ceremonií, retreatů, technik……

 I sebeobjevnější vize je jen ochutnávka toho, co můžu možná zažívat, 

 

ale šance, že se vrátim do svojich vzorců, jen je trochu poupravím, dám jim nějakou svěží spirituální fazónu ale bude to ve výsledku to stejné, 

 

ta šance je opravdu velká a je potřeba být k sobě v první řadě velmi upřímný, aby se s touto tendencí vracet se ke starému dalo pracovat a vědomě ji měnit.