Tvoříme sen – báseň

Nechť na tvé cestě života, štěstí se tě dotýká,

co uvnitř i venku stále je,

ono se to rádo někdy úplně skryje,

však pak, v té nicotě a prázdnotě,

v té hutné samotě, možné je všechno i nic,

já dávno už chtěl pryč.

Zastavil mne však, ten něžný přízrak, ta esence lidskosti,

co probijí skrze kosti,

co ze smutku vytřepe radosti,

co kráčí i stojí v každém okamžiku.

Ta energie nikde nekončí ani nezačíná, je to jen věčný proud,

natáhněme ruce, stačí na něm plout.

Ani sám, nevím co bude dál,

třeba se temnota zas zanoří do mých spár,

třeba ten výraz co mám,

je jen znamením,

že nevím sám.

Tu a tam ale přeskočí skrze mne jiskra,

přelétne hvězda,

otevřu oči a procitnu a

cítím jen,

že tvořit si tady můžeme společný sen,

sen na této planetě,

co na další dobrodružství zve tě.