Výklad blázna v tarotu

Výklad blázna v tarotu

Proč tento článek?

Protože hezky poukazuje na to, že v každém bláznovství je i moudrost. A také, že být normální v sobě taky může obsahovat trochu šílenství. Záleží pouze na pohledu, který na dané chování máme.

Moudrý si najde moudrost v každém člověku, kdo však hledá nemoc či bláznovství, také ji může najít v každém.

Z lexikonu magie od milana nakonečného

Taroty mohou být interpretovány jako projekce námi sdílených praobrazů.

Karta blázen:

Korespondující číslo 0, kabalisticky písmeno „šin“, Astrologicky býk. Všeobecný Význam: pošetilost (jen šílenci je ideálem hmota); alchymický: suflér; iniciační: „sběratel receptů“; mantický: Nevědomost, zmatek, tělo. Archetypicky dítě (resp. „dítě v nás“).

Symbolizuje člověka vstupujícího do světa a zavinutého do své něvědomosti. Setrvá-li v ní, je blázen z hlediska esoterního, pokouší-li se ji překonat, je bláznem pro svět, v němž žije a který je ovládán hmotnými cíli a hédonismem. „Joker spojuje dva světy – Každodenní současný svět, v němž většina z nás po většinu doby žije, a neverbální zemi imaginace, která je zabydlena tvary tarotu a kterou příležitostně navštěvujeme; může sppjovat moderní ‚hry dospělých‘ s archetypickým světem předků'“ (S. Nicholso, pudevá).

„moudrý blázen je jedním z archetypů, který můžeme najít v mnoha kulturách ve všech částech světa. To, že neví, jak se má chovat mezi lidmi, se může zdát nedostatkem, ale ve skutečnosti to znamená, že jeho mysl není uzavřena neobvyklým zážitkům, které jsou obyčejným lidem odepřeny“ (a. Douglas). Blázen žije v jiném světě a nula, kterou je tato karta označena, je symbolem „světového vejce“, které v sobě nese zárodky všeho. Proto je tato karta svým způsobem obsažena ve všech zbývajících kartách a dokresluje, byť paradoxně, také vyvrcholení duchovního vývoje, neboť bláznem je v tomto světě každý, kdo pohrdá vším, co svět kolem něj uctívá. Zasvěcenec je v tomto světě „bláznem“ a tulákem, je ostatními zesměšňován.

Avšak i každý z těch ostatních je bláznem, který kráčí k propasti s ubohým uzlíčkem pokladů tohoto světa, maje na hlavě místo koruny poznání jen šaškovskou čepici. A tak zasvěcenec i člověk profánní jsou dva póly tohoto světa a svým způsobem jsou oba blázny.

Archetypy Tohoto bláznovství jsou Cervantesuv don Quijote a de Costerův Till Eulenspiegel; první příliš idealizuje, druhý příliš bagatelizuje. Blázen je opakem racionalisty, je tedy zosobněním iracionálního, k němuž patří i láska. Avšak bláznova láska není moudrá, je symbolizovaná písmenem „šin“, tj. šípem vypuštěným nazdařbůh pudem, který vyjadřuje pošetilost, neboť vyjadřuje jen touhu těla, která šlape po květech, aby se realizovala jen tělesně, tj. slepě a pošetile. je to láska tohoto bláznivého světa: relativní a bloudící, často i usmrcující. Avšak šíp může směřovat též vzhůru – a blázen zasvěcenec obětuje svůj „rozum“, aby dosáhl vyšší moudrosti, reprezentuje jednotu intelektu a spirituality, spojení logu a touhy. A tak i šíp – písmene „šin“ reprezentuje dvojí touhu: Hmotnou (touhu těla) a spirituální (touhu ducha). Hermetismus je supranaturalistický, podřizuje řád považovaný za přirozený (tj. rozumově uspořádaný) řádu božímu.

Rozum tohoto světa je čistě pragmatický, a proto nikdy nemůže dosáhnout gotického ideálu duchovní proměny člověka ve vyšší bytost. Oba blázni (zasvěcenec i člověk profánní) mají v sobě neklid tohoto světa: první vychází z napětí ducha, druhý z tenze pudů. pes hryzající blázna žene ho k propasti, kde blázen zahyne: zasvěcenec „zemře“ pro tento svět; ale také skutečný blázen, otrok svého těla, poskakující a povykující šašek s bídným uzlíčkem a padajícími kalhotami, které odkrývají to, co měly zahalit, končí v bezedné hlubině hrobu.