Arteterapie

Co je arteterapie?
Arteterapie propojuje výtvarnou tvorbu a psychoterapii. Tvorba je tak prostředkem k
sebepoznání, relaxaci a zajímavým zážitkům. Oproti výtvarné tvorbě jak ji známe běžně, v
arteterapii nejde o výrobu samotného díla, ale o to, co nám tento proces přinese. Tvoříme
zkrátka pro sebe, ne pro nikoho jiného. Z toho vyplývá, že tvorba není motivovaná
hodnocením někoho dalšího.

Tvoříme, protože nám to samotným pomáhá, ne proto, aby se dílo někomu líbilo.

Samotná arteterapie není jenom o výtvarné tvorbě, ale často je delší část terapeutického sezení věnována rozhovoru s terapeutem.
Arteterapie tak může být většinu doby podobná klasické psychoterapii pouze s tím
rozdílem, že dané téma jsme i výtvarně ztvárnili.

 

Jaké může mít arteterapie podoby?

Je jich samozřejmě mnoho. Můžeme kreslit konkrétní scény ze života, nebo oblíbenou
postavu z pohádek. Můžeme psát báseň, nebo tvořit z hlíny. Rozlišuji dva póly, jak v
arteterapii přistupovat k tématu.
Jeden je symbolický a druhý expresivní.
Pokud začínáme v symbolické rovině, první si skrz slova a vzpomínky promyslíme, co
chceme malovat či tvořit. Například dostanu zadání, že mám načrtnout scénu z dětství, kdy jsem se hodně bál.

Začínáme tedy přemýšlet a kreslíme konkrétní scénu, ta nás vede k dalšímu prokreslení vzpomínek a oživení emocí.

Následně můžeme s terapeutem danou vzpomínku probrat více do detailu.
Druhý přístup je vlastně opačný, začínáme expresí, tedy surovými emocemi. Nezačínáme
názvem toho, co malujeme, začínáme tvorbou samotnou a až potom jí dáváme zarámování do našich myšlenek a vzpomínek. Necháme se tak vést tvorbou samotnou. Takové obrazy jsou minimálně ze začátku pouze abstraktni tvorbou a až později mohou nabývat konkrétnější rysy. Komplexní emoce je lepší vyjádřit spíše expresivně a abstraktně, protože slovní zarámování hned na začátku tvorby je může ochudit o jejich bohatost. Pokud třeba řekneme: “cítím se smutný a prázdný” a následně nakreslíme smutnou postavu, velmi jsem tím zjednodušil své aktuální naladění. Když však budu mít k dispozici mnoho barev a volnou ruku, můžu své aktuální pocity vyjádřit daleko podrobněji. Na to, co prožíváme totiž často (vlastně možná vždy) pouhá slova nestačí.
 

Jaké jsou základní myšlenky arteterapie?

Vše, co vytvořím, souvisí se mnou a mým životním příběhem. Toto je základní
předpoklad arteterapie. Lidská mysl je jeden velký fraktál, kde každá část naší psyché je
nějak ovlivněná všemi dalšími částmi. I pokud dostanu za úkol vybrat jeden kamínek z
hromádky, něco o mě výběr vypovídá. Vlastně celý můj život a celá má osobnost měla vliv
na to, jaký jsem vybral kamínek z hromádky. Třeba kdybych měl přísnějšího otce, vybral
bych kamínek vedle, s proužkem, ale já si vybral ten s kolečkem. I sebemenší rozhodnutí,
třeba tah štětcem, je tak v terapeutickém kontextu úkonem, který může vyjádřit naše
prožívání nebo to, jaké jsme měli dětství. Nic zde není náhodou.
Odrazovým můstkem arteterapie je moderní umění, začalo to kubismem a expresionismem a pokračuje až do dnešní doby. Umění už není o tom, jak dokážu přesně vykreslit obličej.
Těžiště umělecké tvorby se přesunulo k tvůrci samotnému, k tomu co on sám má v sobě, jak on subjektivně vidí svět. Umění je tak už daleko méně záznamem světa vnějšího, ale je záznamem vnitřního světa umělce.

Arteterapie na toto pojetí dále navazuje a vlastně ještě posouvá o krok dále.

V ní už přestává úplně jít o posuzovatele naší tvorby, ale jde pouze o samotného autora.

Hlavním dílem v arteterapii jsme tak my sami, jde o náš pokrok a
přetváření našeho vnitřního světa. Kreslení samotné je tak prostředkem, jak přetvořit sami sebe, jak se posunout dále v seberealizaci.

 

V arteterapii se používá i princip katarze, co to je?

Ve vesmíru platí zákon zachování energie a stejně tak je tomu v naší psyché. Pokud máme
nějaký temný, skličující obsah v naší mysli, můžeme jej potlačit a nemyslet na něj. To tento
obsah však nezruší, je potřeba jej nějak přetvořit aby mohl odejít. Tak třeba tento temný,
skličující obsah může být přetvořen na potíže s trávením, nebo na někoho bezdůvodně
vybuchneme, nebo nás úzkost provází další roky. Zkrátka, nemůže jen tak zmizet.
Při katarzní tvorbě se tohoto obsahu můžeme efektivně zbavit tím, že jej přetvoříme.
Nakreslíme třeba sérii temných a skličujících obrazů, pohled na ně také nemusí být
přijemný, ale právě tyto nehezké obrazy nám možná pomohly dostat energii v přetvořené
formě ven.
Nebojme se proto tvořit i nesympatické, nevzhledné obrazy, neboť právě ty nám mohou
nejvíce pomoct. Když se nám podaří jejich symboliku následně rozplést a třeba je poté
spálit, můžeme se konečně od jejich obsahů osvobodit.

 

Nakreslím obrázek, a terapeut mi z něj vyčtě něco o mě?
Přímo takto to není. Terapeut je průvodcem, ale sám sebe dokážu nejlépe poznat jen já sám.
Každý jsme tím největším expertem na naše vlastní prožívání a hledání symbolů v naší
tvorbě. Třeba zelená barva na každého působí trošku jinak a jak působí na terapeuta může být stejně subjektivní jako to, jak působí na klienta.

Terapeut tak spíše pomáhá otevřít brány k našemu vlastnímu výkladu.

Terapeut může říct, jak na něj tvorba působí, ale hlavní je názor klienta.
Klíče k vlastní vnitřní symbolice máme každý své vlastní. Expert, terapeut může být lépe
obeznámen s univerzální symbolikou a může tedy umět dílo komplexněji vyložit, stejně je
však primární to, jak jej vidí klient.

S arteterapií se prolínají i imaginativní techniky, co to je?

S arteterapeutickými aktivitami mohou být provázány imaginativní techniky.
Dají se dělat ve skupině nebo individuálně. Před imaginací si pohodlně lehneme a zavřeme oči. Poté následuje vedená relaxace, kdy postupně uvolňujeme tělo, soustředíme se na svůj dech a myšlenky necháváme jen volně proudit, ale nehodnotíme je.
Za pár minut jsme uvedeni do relaxovaného stavu, blízkému hypnóze, vše ale máme stále
pod kontrolou a můžeme imaginaci kdykoliv přerušit. To je velký rozdíl oproti klasické
hypnóze, kde kontrolu plně předáváme terapeutovi.
Následně nasloucháme příběhu, či scéně, kterou si máme představit. Může se jednat třeba o krajinu, kterou procházíme.
Je několik základních imaginací dle Leunera (psycholog, který vyvinul tuto metodu), každá obsahuje silnou symboliku, jak konkrétně si scénu představíme,
vypovídá o nás a tvoříme si ji podle nás. Je to podobné snu, akorát pod vědomější
kontrolou.
Imaginace samy o sobě, působí léčivě, neboť se v ní v symbolické podobě vynořují obsahy, které jsou jinak v běžném fungování potlačené. Tím, že se vynoří je můžeme zpracovat a reagovat na ně. Následně nám imaginace mohou pomoct v sebepoznání, neboť můžeme po skončení symboly rozebrat a lépe poznat nevědomé obsahy z naší psyché.

Příklady aktivit pro každého, jak si můžu skrz uměleckou tvorbu pomoct sám/a?

Komplexnější aktivity je lepší si vyzkoušet přímo s terapeutem.
Samozřejmě je i řada aktivit, které můžu bezpečně dělat sám/a. Například je to kreslení či malování mandal. Mandaly jsou symbolem integrity a taky vztahu našeho já k okolnímu světu. Kruh tvoří hranici, mezi námi a světem kolem nás.

Tím, že kreslím mandalu, si lépe definuji vztah mezi mnou a okolním světem. Kruhovost obrazu má také pozitivní vliv na naší relaxaci a objektivně vede ke zklidnění a harmonizaci našeho nervového systému.
Mandala nemusí vůbec vypadat východně, indicky, původ slova je sice v sanskrtu (znamená kruh), ale jakýkoliv kruhový obrazec je mandalou a nezáleží na
stylizaci. Jestli na ni budou ornamenty, pruhy, nebo zvířata je na vás.

Dále můžete, malovat či kreslit nebo tvořit z hlíny, dle principu katarze popsaného
výše. Tvořte dynamicky a volně, nechte se unášet a přenášejte pocity ven, do materiálního
světa. Tvořte, když budete cítit uzkost či smutek a nebojte se kreslit obrazy, které tyto pocity vyjadřují. Nebojte se tvořit i nehezká, nesympatická díla, můžete je totiž poté spálit. Nebo si je můžete schovávat, a jednoho dne je projít s terapeutem. Důležité je dostat obsahy ven, vidět je před sebou, to vede k uvolnění, protože jste energii přenesli z vnitřního světa do materiálního světa.

Vyhněte se hodnocení svých děl, netvoříte pro nikoho dalšího, ale jen pro sebe.

 

Použité zdroje a literatura k dalšímu studiu:
STEHLÍKOVÁ BABYRÁDOVÁ, Hana. Expresivní terapie se zaměřením na výtvarný a
intermediální projev. Brno: Barrister & Principal, 2016. ISBN 978-80-7485-111-7.
HAUSCHKA, Margarethe. Arteterapie: podstata a úkoly terapeutického malování. Přeložil
Pavel LOMIČKA. Lelekovice: Franesa, 2020. Merkur-Rafael. ISBN 978-80-88337-05-8.
Farrelly-Hansen, M. (Ed.). (2001, March 1). Spirituality and Art Therapy: Living the
Connection.
Hinz, L. D. Expressive Therapies Continuum: A Framework for Using Art in Therapy.
Routledge.
Liebmann, M. Art Therapy for Groups: A Handbook of Themes and Exercises.
https://doi.org/10.1604/9781583912188
McNeilly, G. Group Analytic Art Therapy. https://doi.org/10.1604/9781843103011